Zavítejte na sever
Publikováno: 31.1.2017 Autor: admin
Pokud toužíte po klidné procházce lesními cestami, kde není slyšet nic jiného než zpěv ptáků a na kterých vás vyruší jen prchající srnky, liška nebo rozčilená veverka, vydejte se do severní části Šluknovského výběžku. Ať již pěší nebo cyklistické výlety v okolí jednotlivých měst vám přinesou mnoho odpočinku a relaxace.
Nejsevernějším městem celé České republiky je Šluknov.
Toto krásné město, rozkládající se v široké kotlině protkané drobnými potůčky, vzniklo během času z dávného osídlení při solné stezce. Zpočátku bylo osadou, ale již v roce 1359 získalo statut města. Až do roku 1471 patřilo k tolštejnskému panství Berků z Dubé a po nich Schleinitzům, kteří založili zdejší řemeslnickou a hornickou tradici. V 16. století byl Šluknov významným hospodářským a kulturním a správním centrem západní části Šluknovska. Dne je historické jádro Šluknova městskou památkovou zónou, součástí města jsou i obce Království, Císařský, Rožany, Nové Hraběcí a Kunratice.
Střed města tvoří rozsáhlý park s klasicistní kašnou vyrobenou z jednoho kusu kamene a barokní sousoší Nejsvětější trojice z roku 1752 od Hanse Kleina. Náměstí je obklopenou řadou obchůdků, na jednom jeho konci stojí městská radnice, sídlo Městského úřadu Šluknov, na druhém konci renesanční budova Kulturního domu s restaurací Klub, která je široko daleko vyhlášena svou kuchyní a výborným pivem.
Pod náměstím byl v letech 1711 - 14 vystavěn kostel sv. Václava. Jednolodní barokní stavba je dílem Zachariáše Hoffmanna z Lipové. Původní kostel byl však zničen při požáru v roce 1346.
V dnešním kostele je uložen sarkofág z r. 1548, patřící Arnoštu ze Schleinitz, tehdejšímu majiteli Šluknovského panství a pozoruhodné třímanuálové varhany postavené židovskou firmou Schuster a Sohn v letech 1939 - 42. Po nákladní rekonstrukci byl kostel znovu vysvěcen v roce 1993.
Nedaleko náměstí stojí původní šluknovský zámek, renesanční stavba z druhé poloviny 16. století. Zámek dominuje rozsáhlému parku bohatému na vzácné dřeviny. Po požáru v roce 1986 je v rekonstrukci.
Chcete poznat okolí Šluknova?
Na kole i pěšky můžete dojet krásnou lesní cestou až do ztracené obce Fukov. Dnes zde sice nestojí jediný dům, všechny byly v padesátých letech minulého století strženy a jejich základy rozorány, ale hned za říčkou Sprévou uvidíte kvetoucí německou vesničku Opach. Cestou sem i tam budete procházet mezi německými hranicemi a to tak blízko, že v nejužším bodě budete mít při rozpažení konečky prstů v Německu, zatímco vy sami budete stát na území České republiky.
Součástí Šluknova je obec Rožany známá svým starým a zachovalým mlýnem, ale hlavně Javorovou bránou - dvěma staletými srostlými javory.
Za procházku stojí i Karlovo údolí nedaleko Šluknova. Již od konce 19. století to bylo vyhledávané turistické místo s luxusním hotelem a skvostnou zahradou s altánky, jezírky a parkem. Po roce 1990 byl tento rekreační objekt opuštěn a v současné době je mimo provoz. Nicméně procházka je to nádherná a okolní lesy jsou vyhlášeným houbařským rájem.
Vydáte-li se ze Šluknova do Rumburku pěšky nebo na kole, doporučujeme vám trasu přes kopec Schweidrich do obce Staré Křečany. Čeká vás pěkný výlet. Cestou budete míjet tzv. Grohmanovu výšinu u Šluknova, kterou byste dnes již marně hledali v nějakém průvodci. Na nových mapách však můžete v těchto místech objevit polesí s poněkud tajuplným názvem "U divého muže" a v něm nevysoký bod s kótou 457m. NA tomto místě stála dříve šluknovská rozhledna, jejíž výstavbu inicioval Horský spolek pro nejsevernější Čechy, a to již v roce 1886. Výšina, na které byla dřevěná věž postavena, dostala jméno na počet městského radního Franze Grohmana, který měl na vybudování vyhlídkové stavby a souvisejícího lesního parku nemalé zásluhy. Z věže byl pěkný rozhled na kvetoucí město, ale zřejmě již během první světové války zanikla. Jedna z vycházkových tras, dnes již sice zapomenutých, ale přesto pohodlně schůdných prochází lesem Schweidrich na jižním okraji města. Toto území hrálo v dějinách Šluknova významnou roli, neboť bylo v 15. a 16. stoletá centrem hornického průmyslu nejen Šluknova, ale téměř celého Šluknovského výběžku. Dodnes jsou zde vidět štoly, v nichž se těžila měď, ale i jsou patrné hráze měďnatých rybníků nebo místa u potoka, kde byly vybudovány hutnické pece.
Jihozápadním směrem od Šluknova stojí vysoký čedičový vrch PArtyzán. Dnes na něm probíhá aktivní těžba kamene a kopec se tak navždy ztrácí.
Malebné městečko ležící ve středu Šluknovské pahorkatiny pod Partyzánským vrchem vyrostlo ze staré farní vsi z roku 1341 situované v údolní kotlině na soutoku Šenovského a Vilémovského potoka. V roce 1908 byl Šenov povýšen na město, ve kterém dnes žije téměř dva tisíce obyvatel ve čtyřech malých obcích - Velký a Malý Šenov, Staré Hraběcí a Leopoldov.
Uprostřed města, v blízkosti kostela sv. Bartoloměje stojí za vidění mohutné sousoší sv. Dana Nepomuckého pocházející z roku 1785 z dílny sochaře Jana Riedla a bronzová socha "Raněný", jejímž autorem je světoznámý akademický sochař a profesor výtvarných umění ve Vídni František Opitz, žák Václava Myslbeka. Při svém vzniku byla socha oceněna zlatou medailí na umělecké výstavě ve Vídni a šenovští občané ji od autora koupili za 120 tisíc korun jako památník svým padlým mužům v I. světové válce. NA své místo byla instalována v roce 193O.
Pokud budete toužit po osvěžení a zároveň i odpočinku, navštivte vyhlášené šenovské letní koupaliště. Čistá voda, rozsáhlé zelené plochy, volejbalová hřiště, dětské hřiště a restaurace s občerstvením jistě přispějí k vaší rekonvalescenci před dalšími výlety. Chutně poobědvat můžete také v luxusní restauraci Kateřina nebo v lidové hospodě Klub v blízkosti kostela sv. BArtoloměje. Z Velkého Šenova vedou čtyři silnice do čtyř okolních měst.
První zmínky o této vesničce pocházejí z roku 1346, kdy ještě nesla jméno Heinspach. Až do konce druhé světové války patřila k nejvýznamnějším místům na Šluknovsku, dlouhá desetiletí byla sídlem několika šlechtických rodů (Berkové z Dubé, Schleinitzové, Salm - Reifferscheidové). Do roku 1938, kdy žilo v obci téměř tři tisíce obyvatel, byla Lipová soudním okresem, dodnes se zde nachází budova bývalého soudu i se šatlavou. V současnosti žije v obci 680 obyvatel, z Lipovského zámku, který byl po roce 1989 restituován, zbyly jen obvodové zdi a trosky a ani původní budovy vyhlášeného pivovaru se nezachovala. Přesto stojí zato vydat se do okolí této obce na výlet, příjemné koupání poskytuje Zámecký rybník, který vybudovali Lipovští a Šenovští poddaní za trest, protože se vzbouřili proti vrchnosti. Zejména cyklisty potěší nově vybudovaná cyklistická stezka mezi Lipovou a německým městem Sohland, po které pohodlně dojedete až k našim severním sousedům. Na oběd si v Lipové můžete zaskočit do restaurace U pytláka nebo U Šulce.
Pojedete-li z Lipové směrem na obec Lobendavu nemůžete minout poutní kostelík na Annabergu, kde se každoročně, na svátek svaté Anny, konají poutní mše, vyhledávané stovkami poutníků z Čech a Německa. Kaplička sv. Anny zde stojí již od roku 1775 - 1777, v roce 1834 zde byla zřízena Křížová cesta i s Getsemanskou zahradou a Božím hrobem. Nad portálem kaple se nacházejí erby hraběte Františka Václava Reifferscheida a jeho manželky z rodu Šterneberků. Naproti kapli přes silnici býval pramen se zázračnou vodou, ale ten dnes již neteče.
Pojedete-li z Velkého Šenova opačným směrem, navštívíte jedno z nejprůmyslovějších měst Šluknovska.
Tato protáhlá, sedm kilometrů dlouhá ves byla vystavěna podél Mikulášovického potoka a první zmínky o ní pocházejí již z roku 1346. Jako významné datum se pokládá datum výstavby prvního kostela z roku 1555. V průběhu let byl kostel několikrát přestavován, dnešní podoba pochází z roku 1750. Uvnitř kostela se nachází bohatě zdobený vyřezávaný dřevěný oltář a řada barokních a rokokových cenností, ale zejména jedny z největších varhan v Čechách pocházející z roku 1901 s 2166 píšťalami.
MIkulášovice byly po celém světě známy svou tradiční výrobou nožů a nůžek, která se tradovala již od roku 1796, kdy zde založil svou první továrnu na nožířské výrobky Ignác Rosler. Továrna je dodnes v provozu. V roce 1910 žilo v obci Mikulášovice 7280 obyvatel a tato obec byla největší obcí tehdejší rakousko - uherské monarchie. V roce 1916 povýšil císař František Josef I. Mikulášovice na město a o rok později jim byl privilegiem císaře Karla I. udělen městský znak.
Nejznámějším výletním místem této oblasti je bezesporu rozhledna TAnečnice. Byla vybudována na stejnojmenném vrchu, asi tři kilometry od Mikulášovic a vede k ní modrá turistická stezka.
Podle starých pramenů stála v těchto místech již ve 30. letech 19. století na vrcholu 597 metrů vysokém dřevěná vyměřovací věž. Starší občané pamatující si nádherný výhled z ní podnítili členy Okrašlovacího a horského spolku k vybudování nové rozhledny. Spolek vznikl v roce 1885 a již napřesrok začal s budováním rozhledny. Ač šlo původně o dřevěnou věž, její důmyslně vyztužená konstrukce kotvená navíc čtyřmi silnými dráty a její úctyhodná výška - 26 metrů - ji předurčovaly stát se významnou turistickou atrakcí. NA vyhlídkovou plošinu vedlo celkem 128 schodů a věž měla sedm pater. Ve čtvrtém patře byla vyhlídková plošina pro ty, kteří neměli odvahu vystoupat až na samý vrcholek.
Věž sloužila od roku 1886, kdy byla vysvěcena, celých sedmnáct let až do roku 1903, kdy ji zle poničila bouře. TA mimo jiné v ten samý den zničila i jinou nedalekou rozhlednu na Růžovém vrchu.
Vedení mikulášovického Okrašlovacího spolku okamžitě po katastrofě vyhlásilo architektonickou soutěž na novou rozhlednu, z níž vítězně vyšel místní stavitel Josef Scholz. Základní kámen nové rozhledny byl položen 10. 7. 1904 a rok nato, 28. Května 1905 byla na vrchu Tanečnice slavnostně otevřena nová rozhledna, která nesla jméno po německém kancléři Bismarkovi.
I tato věž měří 26 metrů, stejně jako její předchůdkyně. V její blízkosti byla v 70. letech 20. stoletá vybudována nová restaurace, která nahradila požárem zničenou výletní restauraci s lyrickým názvem "Chaloupka strýčka Toma".
Možná, že vaše cesta povede až na samé hranice se sousedním Německem do městečka Sebnitz.
V této malé obci s pouhými 1100 obyvateli se nachází pozoruhodný barokní areál kostela Nanebevzetí Panny Marie s kapličkami zastavení křížové cesty a s bohatou sochařskou výzdobou na mostě a kostelním schodišti. Vilémov je též znám svým zázračným pramenem s léčivou vodou, který zdobí a chrání kaplička postavení v roce 1713. Pramen se stal poutním místem hojně navštěvovaným zejména zahraničními turisty.
Raritou této obce je impozantní železniční viadukt z roku 1903 na trati Mikulášovice - Dolní Poustevna. Ten byl ve své době druhým nejdelším mostem v Čechách. Traťový svršek je ve výšce 34 metrů nad údolím Vilémovského potoka.
Cestou do Dolní Poustevny budete po své levé ruce míjet Motorest Dolina. Pokud máte zrovna hlad, neváhejte a nechte se pohostit. Na zdejší kuchyni hned tak nezapomenete.
Toto město získalo své jméno podle poustevníka, který zde kdysi žil. Roku 1988 byla Dolní Poustevna povýšena na město. Je tvořena pěti menšími obcemi - Dolní a Horní Poustevnou, Karlínem, Novou Vískou a Markétou. Její význam vzrostl po otevření hraničního přechodu mezi Dolní Poustevnou a Sebnitz, kterým ročně projede několik set tisíc osobních automobilů oběma směry.
