Památky

Publikováno: 31.1.2017 Autor: admin

Podoba města se v historii vícekrát zásadním způsobem měnila. Původně kvůli častým požárům, ve 2. polovině 20. století díky požadavkům modernizace, jež přinesl poválečný vývoj. Rumburk je návštěvnicky atraktivním městem, které potěší laika i odborníka. Ve městě se nalézají významné památky lidové architektury - podstávkové domy, typické pro region nejsevernějších Čech. Nalezneme tu i jedinečné stavby moderní předválečné architektury, jakými je bývalá kavárna Café Henke (Tř. 9. května 4) Emila Röslera postavená ve stylu art deco a expresionistická budova bývalé Německé agrární a průmyslové banky (Tř. 9. května 852/30) od pražského architekta Fritze Lehmanna. Město je spojováno především s barokní loretánskou kaplí Panny Marie s nepřehlédnutelnou sochařskou výzdobou od Franze Bienerta. Kromě věřících a poutníků je Loreta vyhledávána milovníky architektury a historie. Díky široké nabídce doprovodných výstav a akcí v ambitech Lorety je celoročně vyhledávaným cílem pravidelných prohlídek s průvodcem.

Pro turistu přijíždějícího z jiných míst České republiky jsou velkým překvapením udržované budovy z doby, kdy se Rumburk těšil největší slávě a byl nazýván Malá Paříž severu. Továrnické vily z konce 19. a začátku 20. století dnes slouží převážně jako budovy veřejné, např. mateřské školy, sídla lékaře a úřadů. Lichotivou přezdívku si Rumburk tehdy nezískal jen díky bouřlivému stavebnímu rozkvětu, ve městě se navíc nacházelo více než 60 rodinných hostinců, kaváren a vináren. Na přelomu 19. a 20. století náležel celý region ke třem nejlidnatějším a nejprůmyslovějším v rámci Rakouska - Uherska.

Tvář města se nejvíce změnila zásahy modernizace v 60. a 70. letech 20. století. Nezanedbatelně se změnila uliční síť, Rumburk ztratil řadu logických propojení, místa navzájem nesouvisející byla naopak spojena. Některé vycházkové trasy pak přestaly sloužit svému účelu, což se dotklo přístupové cesty ke kostelíku na Strážném vrchu s vyhledávanou křížovou cestou, či původního přístupu na vyhlídkovou Augustovu věž na Dymníku.

Tvář města se stále vyvíjí. Některé z památek a pozoruhodných staveb ještě čekají na renovaci. Díky všeobecnému zájmu si však Rumburk uchovává status města s udržovaným kulturním dědictvím.

Loretánská kaple s ambity

Rumburská loretánská kaple Panny Marie patří svou štukovou a sochařskou výzdobou mezi nejhodnotnější loretánské kaple v České republice. Architektonicky cenná Santa Casa (Svatá chýše) je kopií domku Panny Marie v Nazaretu, v němž došlo ke Zvěstování o narození Spasitele, byl vychován Ježíš a žila Svatá rodina. V Rumburku ji nechal postavit majitel panství, diplomat kníže Anton Florian z Liechtensteinu (1656-1721). Přesným zaměřením renesančního opláštění Svaté chýše v italském Loretu a zhotovením stavebních plánů pověřil roku 1691 architekta Johanna Lucase Hildebrandta (1668-1745) z Vídně. Základní kámen kaple byl položen roku 1704, k vysvěcení došlo 15. 9. 1707. Mariánskou kapli obklopil za knížete Josefa Václava z Liechtensteinu (1696-1772) ambit od neznámého stavitele. Nedošlo tak k realizaci velkorysé křížové chodby s oválným půdorysem, 14 kaplemi a pompézní vstupní budovou z roku 1707, jehož autorem byl Johann Lucas Hildebrandt. V ambitu s bohatou nástropní výmalbou ze života P. Marie a Ježíše Krista se nachází 4 kaple a poutní objekt Svatých schodů (Scala sancta) s kaplí Kalvárie a souborem dřevěných soch vysmívajících se židovských obchodníků a římských vojáků od Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova (něm. Schlaggenwald).

Loretánská kaple s milostnou sochou Černé Matky Boží Loretánské byla významným mariánským poutním místem pro oblast severních Čech a Lužice. Největší lesk dodávala Svaté chýši církevní odpustková slavnost Porciunkule (2. 8.), jejíž pořádání přetrvalo do současnosti. Do roku 1950 byla Loreta součástí kapucínského kláštera u sv. Vavřince (dnes městská knihovna). Poté byla pro běžné návštěvníky přístupná jen příležitostně a trpěla dlouhodobou neúdržbou. Roku 1964 byla prohlášena za kulturní památku. Od roku 2007 jsou památkově chráněny i čtyři oltáře v ambitu. Loretánský areál byl veřejnosti zpřístupněn roku 1995. O rok později zahájila Římskokatolická farnost - děkanství Rumburk jeho celkovou obnovu.

Kontakt:

Loretánská kaple s ambitem

Tř. 9. května 149/27, 408 01 Rumburk

GSM +420 604 555 922

Email: loreta.rumburk@seznam.cz

www.loretarumburk.cz

Otevírací doba:

úterý - sobota

duben - říjen 10.00 - 17.00 hod.

listopad - prosinec 9.00 - 16.00 hod.

Loretánská kaple v Rumburku

 

Černá madona (zajímavost)

Popisek: Milostnou sochu posvětil roku 1694 papež Inocenc XII. a roku 1703 byla převezena do Rumburku. Úcta k Panně Marii byla spojena s řadou zázraků. Do roku 1899 se uvádí na třicet zázračných uzdravení.

 

Kapucínský klášter sv. Vavřince

Impuls k vybudování jediného novověkého kláštera na Šluknovsku dal dvorský úředník, diplomat a majitel panství Rumburk hrabě František Eusebius z Pöttingu (1626-1679). Příchod mnišského žebravého řádu do Rumburku měl být „poděkováním Bohu za zámožnost". V závěti z roku 1662 zavázal své dědice pod hrozbou ztráty majetku vystavět kapucínský klášter pro dvanáct řeholníků. Barokní klášter byl vybudován v letech 1683-1685 nákladem knížete Antonína Floriana z Liechtensteinu. Mobiliář kláštera a oltářní obraz hradil Pöttingův bratranec, hrabě Johann Sebastian z Pöttingu. Původní stavební plány pátera Bruna Budějovického nahradily roku 1685 plány stavitele P. Georgia Monacensia z bavorského Mnichova. Kostel sv. Vavřince vysvětil 9. 4. 1690 litoměřický biskup Jaroslav Ignác hraběte ze Šternberka. Po dostavbě se kostel i klášter dočkaly minimálních stavebních změn.

Kostel sv. Vavřince má podélnou dispozici s boční kaplí sv. Antonína Paduánského a kapucínským chórem za dřevěnou přepážkou. Na hlavním oltáři visí obraz Umučení sv. Vavřince, pořízený ve Španělsku. V kostele byl původně umístěn i obraz Obětování Krista v chrámu od malíře Antona Kerna. Dnes je k vidění v Galerii a muzeu litoměřické diecéze v Litoměřicích. Obrazy na bočních oltářích Nanebevzetí Panny Marie a Sv. František přijímající stigmata pocházejí z 19. století. Na SZ straně ke kostelu přiléhá patrová klášterní budova. Pod hlavní lodí kostela byla vybudována 16 m dlouhá krypta z roku 1683, v níž jsou uloženy ostatky 29 osob, pravděpodobně řeholníků a laiků z bývalého kapucínského kláštera a knížecího rodu Liechtensteinů. 
Vznik kapucínského kláštera v Rumburku obohatil koncem 17. století duchovní život města a širokého okolí. I díky přítomnosti kapucínu pronikla barokní zbožnost na Šluknovsko, prosadila se katolická protireformace a zpřetrhala se duchovní jednota se Saskem. Představení (kvardiáni) kláštera byli zváni k celebrování mší sv. do okolních obcí. Kapucíni byli živi z fundací a milodarů a zachovávali ideál naprosté chudoby.

4. 5. 1950 došlo v rámci celostátní „Akce K" k násilnému zabrání a zrušení kláštera v Rumburku. Internován byl poslední kvardián P. Mansuet (Karel Ston). Objekt kláštera byl do roku 1961 využíván jako depozitář Okresního muzea v Rumburku. Od 70. do 90. let 20. století probíhala jeho celková rekonstrukce pro potřeby městské knihovny. Dokončena byla v letech 1991-1994.

Kapucínský klášter sv. Vavřince v Rumburku

 

Sochy F. Bienerta na balustrádě

Na balustrádě před vstupní budovou Lorety jsou umístěny památkově chráněné barokní sochy Franze Bienerta ze saského Schirgiswalde, zobrazující Ježíšovo příbuzenstvo. Jejich počet, ani uspořádání, není stálé. Původně zdobily atiku Svaté chýše. Rumburská Loreta byla jedinou takto ozdobenou kaplí v ČR. Roku 1808 musely být polychromované sochy sneseny z důvodu velkého poškození povětrnostními vlivy. Z původních 16 se jich dochovalo7. Další dvě byly dohledány koncem 19. století při renovaci balustrády. Při pátrání, které inicioval kníže z Liechtensteinu, byla nalezena socha sv. Jana Evangelisty a Zachariáše, jež dodnes stojí nejblíže kostelu sv. Vavřince. Zprava: Zachariáš a Alžběta - rodiče Jana Křtitele, Anna - matka Panny Marie, Panna Maria - matka Ježíše, Josef - pěstoun Ježíše, Jáchym - otec Panny Marie, Jan Evangelista a Jakub Větší - bratranci Ježíše z matčiny strany, Zebedeus - otec Jana Evangelisty a Jakuba Většího. Rekonstrukce soch proběhla v letech 1983-1985.

Franz Bienert (1660-?) působil jako dvorní sochař dánského krále v Rosenborgu, vytvořil sochařskou výzdobu kostela sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí a hřbitovní kaple Kanitz-Kyau v Hainewalde. Oceňována je jeho plastická výzdoba kaple Narození Páně na zámku ve Valticích na jižní Moravě.

Sochy F. Bienerta na balustrádě v Rumburku

 

Kostel sv. Bartoloměje

Původní dřevěný kostel byl vystavěn na konci 12. nebo počátkem 13. století, nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1352. Náležel k žitavskému děkanátu. Stavba byla několikrát vážně poničena požáry (1515, 1624 a 1744).

Zásadní přestavbu městského kostela uskutečnil v roce 1545 majitel panství Georg von Schleinitz. Roku 1701 objednal kníže Anton Florian z Liechtensteinu u Antona Schoonjanse (1655-1726) z Antverp oltářní obraz s motivem umučení sv. Bartoloměje za 6 000 zl. Dnešní podobu získal kostel roku 1755. Zacharias Rudolf zhotovil roku 1806 věžní hodiny věnované rumburskými firmami. Latinský nápis u výklenku na severní straně kostela, kde původně stávala socha sv. Bartoloměje (dnes umístěná v kostele), odkazuje na opravu kostela ze sbírek dobrodinců roku 1874. Kostel je jednolodní, obdélníkového půdorysu, s pětibokým presbytářem, hranolovitou věží a trojboce ukončenou kaplí. Zařízení kostela je převážně pseudorománské. Existenci starého hřbitova kolem kostela připomínají náhrobníky na jeho východní straně z let 1681, 1682 a 1685. Celková rekonstrukce kostela probíhá od 90. let 20. století. V roce 2010 byla dokončena obnova varhan firmy Julius Jahn u. Sohn z Drážďan (1923). Kromě pravidelných bohoslužeb pořádá Římskokatolická farnost - děkanství Rumburk v kostele koncerty vážné hudby a další kulturní akce (Svatomartinský lampiónový průvod, Živý betlém).

Kostel sv. Bartoloměje v Rumburku

 

Kostel sv. Jana Křtitele

Strážný vrch čp. 24, SV od Lužického náměstí

(www.pravoslavirumburk.cz)

Na Strážném vrchu (něm. Hutberg, později Johannisberg, Jánský vrch) byla dle pověsti vystavěna obchodníkem Friedmanem roku 1642 dřevěná kaplička - na připomenutí bratrovraždy z nešťastné lásky k jeho dceři Agnes. Základní kámen kamenné kaple sv. Jana Křtitele byl položen kněžnou Kristinou Terezií z Liechtensteinu roku 1722, k vysvěcení došlo roku 1725. Kaple sv. Jana Křtitele byla v souvislosti s josefínskými reformami odsvěcena a prodána roku 1787 významnému rumburskému obchodníkovi Fidelisi Salomonovi. Stavba byla adaptována na větrný mlýn holandského typu. Syn Samuel budovu přeměnil v hostinec. Další majitelé jen prohlubovali pohnutý osud kaple. Roku 1845 byla vrácena původnímu účelu. Místo však do 2. světové války bylo chápáno jako výletní a poutní cíl. K tomu vybízela rovněž křížová cesta z roku 1900. Po 2 světové válce využívala objekt pohraniční stráž. Roku 1957 jej získala od Římskokatolické farnosti - děkanství Rumburk do pronájmu na 99 let Pravoslavná církevní obec. Ikonostas je vlastnoručním dílem stavitele chrámů, archimandrity Andreje Kolomackého (1896-1980), který je současně autorem nástěnných maleb. Od roku 1998 probíhá oprava kostela a fary.

Kostel sv. Jana Křtitele v Rumburku

 

Křížová cesta na Strážném vrchu
Strážný vrch, SV od Lužického náměstí

Z roku 1900 pocházejí výklenkové kaple, uspořádané do podkovy. Jedná se o jednu z nejmladších křížových cest v regionu Šluknovska. Návrhy i realizaci zajistil rumburský stavitel Josef Hampel. Ojedinělé terakotové reliéfy, původně polychromované, pocházejí z proslulého Mayerova uměleckého ústavu v bavorském Mnichově. Byly odtud objednány ve stejné době jako velké betlémové figury do kostela sv. Bartoloměje. Dnes velmi poničený reliéf Ježíše Krista v Getsemanské zahradě na SZ průčelí kostela sv. Jana Křtitele byl přidán roku 1901. Od roku 1908 se v areálu křížové cesty nachází kamenné Ukřižování s Máří Magdalénou (1828), přemístěno sem bylo z prostranství před gymnáziem.

 

Evangelický kostel 
(www.rumburk.evangnet.cz)

Kostelík byl vystavěn z popudu rumburského felčara Antona Floriana Schossiga jako poděkování sv. Janovi Nepomuckému za šťastné překročení Rýna a návrat z války o rakouské dědictví. Stavitelem byl Josef Hoffmann, z významné stavitelské rodiny Hoffmannů z Lipové. Kostel sv. Jana Nepomuckého byl vybudován za vydatné pomoci různých dárců mezi lety 1775-1778. Za vlády Josefa II. bylo rozhodnuto o jeho odsvěcení a v dražbě byl roku 1787 prodán Antonu Weberovi. Od něj stavbu získal o tři roky později Anton Salomon. Tehdy byla přistavěna obytná budova a kostelík byl využit jako špýchar na obilí. Díky dobudovanému stropu měl být jeden ze vzniklých prostorů využíván dokonce jako taneční sál. Roku 1860 krásnolipský továrník a známý mecenáš Carl Dittrich kostelík koupil, opravil a s přilehlým pozemkem věnoval evangelické obci. Kostelík postihl ničivý požár v srpnu 2003. Celkové opravy se dočkal o 2 roky později. Roku 2009 byla dokončena obnova vzácných jednomanuálových varhan, pocházejí z dílny Christiana Augusta a Carla Ernsta Reisse z Neugersdorfu (1862). Kostel je kulturní památkou, spravovanou Farním sborem Českobratrské církve evangelické. V přilehlém domě Na Kopečku se konají četné kulturní akce.

Evangelický kostel v Rumburku

 

Sloup Nejsvětější Trojice

Středu náměstí dominuje raně barokní pískovcový sloup Nejsvětější Trojice se sochou Panny Marie Immaculaty (Neposkvrněné) z roku 1681. Má podobu unikátních Božích muk, bez tradiční sochy na vrcholu. Vztyčen byl rok po velkém moru na místě pranýře, symbolu rychtářského práva. Obyvatelé města pořádali od roku 1681 u Trojičního sloupu děkovnou církevní slavnost na památku ukončení morové epidemie. Scházeli se zde o první neděli po Svatodušních svátcích (slaví se 50 dnů po Velikonocích) při svátku Nejsvětější Trojice. Město slavilo tento den jako Den zaslíbení (díkůvzdání, Gölebnistage). Sochy sv. Floriána, sv. Bartoloměje, sv. Vavřince, sv. Josefa, sv. Antonína Paduánského, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Křtitele byly přidány mezi lety 1724-1726 jako ohlas další vlny moru (1713). Socha Panny Marie Immaculaty byla doplněna roku 1775. Sochy Antonína Paduánského a patrona města sv. Bartoloměje nepocházejí z původního kompletu. Dobové malby na plechu s motivy Nejsvětější Trojice jsou dnes součástí sbírky Muzea v Rumburku. Roku 1996 bylo dokončeno restaurování morového sloupu.

 Sloup nejsvětější trojice v Rumburku
 

Měšťanské domy 
(Lužické náměstí)

Zástavbu severní strany Lužického náměstí tvoří 7 památkově chráněných měšťanských domů s podloubím. Jejich současná podoba s bohatou štukovou výzdobou fasád pochází z 19. a 20. století. Vlastní domy jsou staršího data, kamenná zástavba náměstí vznikla po požáru v 18. století. V domech se dochovaly starší architektonické prvky (portály, sloupy, části zdiva sklepů a přízemních částí). O stáří domů svědčí i úzké, protáhlé parcely, na nichž byly postaveny. Přízemní prostory sloužily k provozování obchodu a služeb. Vyšší patra byla využívána k bydlení. Domy byly po roce 1989 postupně rekonstruovány. Domy s podloubím na jižní straně náměstí byly zbořeny v 60. letech 20. století a roku 1984 byly nahrazeny hotelem a obchodním domem Lužan.

Měšťanské domy v Rumburku

 

Archeologický výzkum na Lužickém náměstí

V rámci rekonstrukce Lužického náměstí proběhl v jeho části od 10. 7. do 22. 8. 2002 archeologický výzkum. Jednalo se o první akci tohoto druhu v dějinách města. Prozkoumány a zdokumentovány byly archeologické objekty v JV části náměstí, které byly později zničeny při snížení úrovně náměstí a položení nové dlažby. Nalezena byla síť dřevěného vodovodního potrubí i pozůstatky kašny a barokní kanalizace. Díky záchrannému archeologickému výzkumu víme, že osídlení v prostoru náměstí se datuje do 2. poloviny 13. století. Před tím zde fungovaly různé výrobní provozy, pracující s ohněm (např. kovářská dílna).

 

Zámek

Renesanční zámek z pol. 16. století velmi utrpěl požáry. Do dnešní doby se dochovala barokní přestavba po požáru v roce 1724. Jedná se o prostou třípatrovou blokovou stavbu, členěnou pásovými římsami, se zdvojenými okny. Cenná je dochovaná štuková výzdoba některých místností a portály. Zámek byl uzpůsoben jako sídlo správní. Vrchnost, úředníci a hosté byli ubytováváni v renesančním domě, zdobeném sgrafity „Grohhausu", jež stával do roku 1958 na místě dnešního parčíku. Kromě prostorů pro ubytování býval součástí areálu panský pivovar (v roce 2006 prohlášený za kulturní památku), sladovna, stáje a stodoly. Po roce 1850 zde sídlilo okresní hejtmanství a soud. Roku 1918, po potlačení Rumburské vzpoury, zasedal v budově zámku mimořádný stanný soud. Od 60. let 20. stol. v objektu sídlí střední odborná škola polygrafická. Budova není přístupná veřejnosti.

Zámek v Rumburku

 

Kamenný most v Rumburku

Pražská ul.

Barokní kamenný most přes řeku Mandavu se třemi mostními oblouky byl náročně rekonstruován v letech 2006-2007. Původní „městský královský most" byl osazen pískovcovými polychromovanými sochami sv. Jana Nepomuckého (z roku 1759) a sv. Šebestiána. Šebestián byl nákladním vozem shozen na sklonku 70. let 20. století do řeky, proto byly sochy následně demontovány. Na nově opravený most byly osazeny až po restaurování. Oprava mostu získala čestné uznání v celostátní soutěži Dopravní stavba roku 2006.

Kamenný most v Rumburku

Kamenný most v Rumburku

 

Kamenný most v Horním Jindřichově

Kamenný most přes Mandavu podpírají dva mostní oblouky. Vznikl pravděpodobně v první polovině 18. století. Most byl osazen sochami sv. Jana Křtitele (1899) a sv. Zachariáše, jež byl roku 1808 z bezpečnostních důvodů společně s dalšími snesen z atiky loretánské kaple Panny Marie. Jakmile kníže z Liechtensteinu vypátral původ sochy, objednal u sochaře Jakuba Groha kopii pro hornojindřichovský most a socha sv. Zachariáše byla umístěna na balustrádu před vstupní budovu Lorety mezi ostatní sochy Franze Bienerta. Most byl zásadním způsobem poškozen povodní (2010), po rekonstrukci budou sochy znovu osazeny.

 

Textilní manufaktura

Komenského čp. 906/16

Dvoupatrová barokní budova s valbovou střechou vznikla v roce 1720 dle plánů stavitele Zachariase Hoffmanna z Lipové. Podle národnosti svého majitele - podnikatele Roberta Allasona byla tato první kamenná soukromá stavba v Rumburku nazývána Anglický dům. Allason založil dvě průmyslová bělidla, jižně a západně od dnešní Šmilovského ulice, vystavěl objekt s kotli, vlastní barvírnu, úpravNu i mandl. Allasonův podnik byl největší rozptýlenou manufakturou v Čechách. Allason zemřel roku 1724 a v podnikání pokračoval jeho synovec H. Wingfield. Mezi další významné majitele patřil Anton Salomon a dnešní podobu domu vtiskly záměry továrnické rodiny Pfeiferů. Za jejich držení vznikla proslulá Zemská továrna na bavlněné, vlněné a plátěné zboží (po roce 1945 BYTEX), jejíž výrobní komplex je současným majitelem odstraňován. Dům obklopuje okrasný park založený v 19. století podle projektu drážďanského architekta. Jeho součástí jsou např. smuteční buky a skupina jedlovců kanadských. Budova je v soukromém vlastnictví a čeká na renovaci.

 

Kavárna Café Henke

Dům je písemně doložen v roce 1790. Ve své historii se dočkal řady úprav. Svou nynější výjimečnou podobu získal podle projektu stavitele Emila Röslera v letech 1925-1926. Jedinečná budova kavárny s převýšeným nárožím postavená ve stylu art déco upoutává množstvím dekorativních prvků s odkazy na kavárenský provoz a s motivy ovlivněnými uměním starověkého Egypta. Na střeše byl umístěn poutač v podobě pagody s názvem podniku Café Henke, podle majitele vyhlášené kavárny (později Krym a Venuše). Jedinečné vnitřní stylové vybavení vzalo po 2. světové válce zasvé. Současný majitel začal roku 2010 s rekonstrukcí památkově chráněného objektu podle dochovaných dobových materiálů. Rösler je autorem Brettschneiderovy vily v Děčíně, další jeho stavby nalezneme např. v Aši, Kraslicích a Drážďanech. Architektonickou kancelář provozoval v saském Plavně (Plauen).

Kavárna Café Henke v Rumburku

Kavárna Café Henke v Rumburku

 

Gymnázium

Rumburské gymnázium začalo fungovat v roce 1906 v budově Odborné tkalcovské školy (dnes Střední zdravotnická škola v ul. Fr. Nohy). Současná monumentální budova, byla postavena ve stylu vídeňské secese s romantickými odkazy na renesanční a místní lidové stavitelství v letech 1908-1909 rumburským stavitelem Aloisem Körberem podle návrhu libereckého architekta Ernsta Schäfera. Typickým secesním detailem je i používání různě strukturovaných fasádních omítek. Stavba získala roku 1908 název „Jubilejní gymnázium císaře Františka Josefa I.", na počest císařových 60. oslav nástupu na trůn. Na svou dobu měla vysoce moderní vybavení. V roce 1960 byla zbořena secesní ohradní zeď s bránou. Budova si do současnosti ponechala autentický interiér se štukovou výzdobou. Od roku 2008 prochází památkově chráněný objekt, který stále slouží potřebám středního školství, náročnou rekonstrukcí. Soukromá historizující vila stavitele A. Körbera z roku 1898, postavená již v secesním duchu a ozdobená pozoruhodnou freskou „Alegorie stavitelství" se nalézá nedaleko gymnázia v Sukově ulici 1047/4 (dnes mateřská škola).

Gymnázium v Rumburku

 

Budova Obecné a měšťanské chlapecké školy

Původní budova chlapecké školy byla dostavěna 4. 10. 1901 v historizujícím novorenesančním slohu. Klasicistní fasádu zdobí dvě plastiky Alegorií vzdělanosti. Během 1. světové války sloužila jako ubikace pro vojáky 7. střeleckého pluku. Na nádvoří školy vypukla 21. 5. 1918 mezi vojáky náhradního praporu vzpoura, což připomíná bronzová pamětní deska u vchodu z Tyršovy ulice. V roce 1919 zde začala fungovat první Česká menšinová škola na území okresu Rumburk. V objektu sídlí základní škola.

Budova Obecné a měšťanské chlapecké školy v Rumburku

 

Soubor podstávkových domů

(Šmilovského ulice, pův. Scheibe-Gasse)

Pro region nejsevernějších Čech, Horní Lužice a Dolního Slezska je typickou stavbou podstávkový dům (Umgebindehaus). Podstávka nese tíhu prvního patra či střechy a stavba je odolnější vůči povětrnostním vlivům. Mnohé z domů mají dodnes dochované dekorativní štíty z břidlicových šablon. Ulice s 18 podstávkovými domy tkalců, označovaná lidově jako Zvědavá ulička, byla po roce 1945 přejmenována na počest spisovatele Aloise Vojtěcha Šmilovského (1837-1883). Od roku 1995 je chráněna jako vesnická památková rezervace. Leží západně od jádra města, v bývalé vsi Neusorge. Do roku 1785 se zde pravděpodobně rozkládalo pole. Toho roku rozhodl kníže Alois Josef z Liechtensteinu (1759-1805), že pozemek severně od bělidla, tzv. hřbitovní kus, bude rozměřen na 34 parcel a rozprodán poddaným řemeslníkům. Téměř polovinu majitelů tvořili původně tkalci, neboť plátenictví bylo nejvýznamnějším nezemědělským hospodářským odvětvím regionu. Význam textilní výroby pro Rumburk i život vesnického obyvatelstva přibližuje expozice v Muzeu v Rumburku.

Soubor podstávkových domů (Šmilovského ulice) v Rumburku

 

Sanatorium ve Frankensteinu

(Podhájí, Lesní ul.)

Pozoruhodný areál postavený v romantickém secesním pojetí byl realizován roku 1901 pod vedením MUDr. Georga Glattera. Za účasti zástupců okresu, města a lékařů bylo slavnostně otevřeno sanatorium, s oddělenou částí vyšetřovací i léčebnou. Do praxe zde byly uváděny nejmodernější poznatky. Mimo běžné procedury, elektroléčbu, vodoléčbu, byly pořádány odvykací kůry na alkohol a kouření, pro dámy odtučňovací kůry. Zadluženou akciovou společnost koupil v roce 1904 krásnolipský podnikatel Carl Dittrich. V roce 1917 byl ústav proměněn v léčebnu pro nervově postižené vojáky 7. střeleckého pluku. Ještě v roce 1947 bylo sanatorium řazeno mezi velmi moderní ústavy s širokou škálou nabídky služeb a 80 pokoji se 122 lůžky. Ke komplexu sanatoria bezprostředně přiléhal udržovaný městský park s tzv. Studánkovou vesničkou s maketami domků. V blízkosti mohli pacienti a hosté navštívit Lesní kapli (Waldkapelle). V bujném porostu dnes nejsou stopy po kapličce ani udržovaných cestách patrné. Od roku 1951 je komplex součástí rumburské nemocnice.

Sanatorium ve Frankensteinu v Rumburku

 

Franz Kafka a Frankenstein (zajímavost)

Popisek: Rumburské sanatorium poznal při své dovolené v létě roku 1915 pražský spisovatel Franz Kafka (1883-1924). Z jeho podnětu byl o 2 roky později založen spolek na podporu přeměny sanatoria ve vojenské a lidové nervové sanatorium. F. Kafka pro spolek sepsal programové prohlášení a posléze dohlížel na jeho provoz. Za tuto činnost byl navržen na vyznamenání za zásluhy v oblasti péče o válečné invalidy. Kvůli zániku habsburská monarchie v roce 1918 se ho již nedočkal.

 

Rumburské parky

Z bývalé zahrady kapucínského kláštera se dvěma rybníky, ovocným sadem a užitnou zahradou ze 17. století byl po zrušení kláštera (1950) v letech 1957-1958 podle návrhu architekta Zahrádky zřízen park Rumburské vzpoury. Umístěna je zde socha Nepokořený (1958) od akademického sochaře Vendelína Zdrůbeckého.

Park Rumburské vzpoury v Rumburku

 

Městský park (Park Přátelství) v blízkosti autobusové zastávky Bytex 01 byl založen péčí „Spolku pro zkrášlení města" na pozemku zrušeného Dolního hřbitova (1572-1881). Dne 15. 7. 1934 zde byl odhalen monumentální památník obětem první světové války. Památník z trachytu z Teplé, 4,5 m vysoký, byl navržen architektem Hansem Jägerem. Nedochovaly se mramorové desky se jmény 302 padlých mužů, ani sochařská výzdoba od Josefa Bazanta a Hanse Jägera.

Parčík na Dobrovského náměstí byl původně zdoben kašnou umístěnou na hlavním náměstí při slavnostním otevření rumburského vodovodu roku 1886. Plastika tří „delfínů" byla pro účel vodovodu upravena a pochází z kdysi velmi udržovaného parku u vlakového nádraží.

Rumburský okrašlovací spolek položil v 19. století základy parku u školy na Dobrovského náměstí (Park U pošty), v němž se nacházel pomník císaře Josefa II., a dřevinami osázel i lesopark na Strážném vrchu.

 

Rozhledna Dymník (Rauchberg)

(vrch Dymník (515 m), 3 km JZ od Lužického náměstí)

www.kct-krasnalipa.cz

Horskému spolku pro nejsevernější Čechy věnoval 15 m cihlovou vyhlídkovou věž se 79 schody, realizovanou podle projektu rumburského stavitele Josefa Hampela, městský radní August Wenschuh v roce 1896. Na jeho počest byla rozhledna zvána rovněž Augustova. Prosklená vyhlídková terasa nabízí výhled na Rumburk i rozhled do Lužických hor, na Hvozd, Ještěd, Vlčí horu a Kottmar. Roku 1996 a opětovně 2008 došlo k celkové rekonstrukci rozhledny. Celoroční provoz zajišťuje KČT Krásná Lípa. Od roku 2010 je rozhledna jedním ze zastavení naučné stezky Dymník, vybudované Lesy ČR. Pod vrcholem stojí už od roku 1895 výletní restaurace, v jejíž blízkosti rostou památné stromy buky lesní. Najdeme tu i adrenalinový Lanový park a žulový labyrint Strom života.

Rozhledna Dymník v Rumburku

 

Rumburský „hraniční kámen"

U německém Neugersdorfu se nachází původní hraniční kámen, který označoval hranice města Rumburk (SR, Stadt Rumburk), panství Rumburk (HR, Herrschaft Rumburk) a panství na území Horní Lužice.