Vysvětlení rozhodnutí zastupitelstva města ve věci neuhrazené ztráty Lužické nemocnice

Publikováno: 17.7.2019 Autor: Jakouběová Petra

Vážení spoluobčané,

v posledních dnech se ke mně dostávají různé názory o tom, proč zastupitelé města nerozhodli uhradit ztrátu Lužické nemocnice. Chápu, že je těžké se orientovat v české legislativě, a proto bych se pokusil vysvětlit, co bylo motivem k jednání Zastupitelstva města Rumburk.

Rumburk byl připraven uhradit ztrátu nemocnice za rok 2018 a schválit plán na rok 2019 v případě, že bude mít jasný důkaz o tom, že nový provozovatel nemocnici přebere nejpozději v září 2019. Proč zrovna v září 2019? Ztrátu za rok 2019 je třeba uhradit v roce 2020. Podle rozpočtového výhledu by bylo k dispozici 36 milionů korun na úhradu ztráty, a to za podmínek, že se zastaví investice a načerpá se úvěr a minimalizuje se provoz města. Jelikož je v letošním roce ztráta v Lužické nemocnici cca 4 miliony korun za měsíc, vychází nám 36 děleno 4, a to je 9 měsíců.

Jestliže by zastupitelé schválili ztrátu vyšší než 36 milionů a přitom věděli, že na to město nebude mít, vystavují se trestnímu postihu za vědomé poškozování věřitele. A jak se zdá, nikomu se nechtělo do basy.

Také tu byla možnost schválit úhradu ztráty za rok 2018 a neschválit plán na rok 2019. V tomto případě je představenstvo Lužické nemocnice při překročení zadluženosti vyšší než polovina základního jmění, které je cca 24 milionů korun, podat návrh na insolvenci. V pololetí bylo předpokládané zadlužení za 6 měsíců cca 24 milionů. To je rozhodně více než polovina. Takže ani v tomto případě by se nemocnice nevyhnula insolvenci. Navíc podle názoru právníků není úplně v pořádku nasypat 53 milionů do firmy, která jde do insolvence a předpokládá se její konec. Toto opět může být trestně postižitelné.

Vyslechl jsem si i názory, že si Rumburk měl vzít další úvěr. Když to udělá běžný občan, tak mu potom domů přijde exekutor a sebere telefon a postel. Kdyby se předlužilo město, tak přijde exekutor a začne obstavovat majetek města, třeba bytové domy, veřejné budovy a další, tak aby prodejem pokryl ty desítky milionů, které by si město muselo půjčit. A zastupitelům by opět hrozil trestní postih.

Proto rozhodnutí, které udělalo zastupitelstvo, bylo v dané chvíli jediné možné a v souladu se zákonem.

Lumír Kus