Oficiální stránky města Rumburk - obec s rozšířenou působností

Město Rumburk - Logo
HOME - IMAGE
> Kultura > Muzeum

Muzeum - základní informace

23.10.2013

Muzeum - základní informace

Veškeré aktuální informace o organizaci na www.muzeumdc.cz

Adresa: Muzeum Rumburk, pobočka Oblastního muzea v Děčíně

Na Valech 401/4, 408 01 Rumburk

Telefon: 412 332 194

E-mail: info(zavinac)muzeumrumburk.cz, liskova(zavinac)muzeumrumburk.cz, schreitter(zavinac)muzeumrumburk.cz

Otevírací doba muzea pro veřejnost:

Od úterý do pátku: 9.00 - 15.00 hod.

Badatelské návštěvy přijímány dle tel. či e-mailové dohody od úterý do pátku, 7.00 - 15.00 hod.

Vstupné: 30,- a 15,- Kč

V přízemí budovy přístupná veřejnosti dlouhodobá výstava „Rumburská vzpoura" a aktuální výstavy. Stálá expozice muzea do odvolání pro návštěvnickou veřejnost uzavřena.

Aktuálně o projektu restaurování klavichordu v Rumburku

Ve sbírce muzea v Rumburku (pobočce Oblastního muzea v Děčíně, přísp. org.)1/ se nachází klavichord z první poloviny 18. století (inv. č. 15.058)2/, prokazatelně nejstarší klávesový nástroj dochovaný nyní v regionu Šluknovska, z pozůstalosti krásnolipského hudebního skladatele Augusta Stradala (1860–1930), jednoho z posledních žáků světoznámého hudebního skladatele Franze Liszta3/.

V rámci připravované dlouhodobé expozice bychom rádi klavichord veřejnosti představili ve funkčním stavu, a nejen proto jsme usilovali o restaurování tototo vzácného nástroje. Jeden ze sálů nové hudební expozice bude věnován osobnosti klavírního virtuosa a mistra transkripce Augusta Stradala, jehož vzácnou a bohatou pozůstalost jsme získali do sbírky z krásnolipského muzea po II. světové válce. V přilehlé místnosti bude věnován prostor i dalším významným místním hudebníkům4/. V této druhé síni bychom rádi pořádali pravidelné koncerty ve spolupráci s DK Rumburk a v komorním ladění participovali na obohacení kulturního dění regionu. Klademe si za cíl pořádat „Klavichordový festival“, který by stál po boku tradičního mezinárodního varhanního festivalu ve Filipově.

Od prosince roku 2009 byly pořádány v rumburském muzeu benefiční koncerty pod záštitou senátora Jaroslava Sykáčka. Duchovním otcem restaurování klavichordu je varhaník, hráč na klavichord a muselaar-virginal Tomáš Flégr, hudebník pohybující se na evropské scéně. Rodák z Varnsdorfu na jedinečnost nástroje v rámci muzejní sbírky upozornil. Díky jeho nezměrnému úsilí se podařilo postupně klavichord zpopularizovat natolik, že osud nástroje přestal být místním lidem lhostejný a projekt přijali mnozí za svůj. Na patnácti benefičních koncertech účinkovali: Tomáš Flégr, Věra Chmelová, Dagmar Čemusová a Věra Párysová, Jiří Chlum a Astrid Schnittnerová, žáci ZUŠ Rumburk, klavírní třída Jany Horákové ze ZUŠ Děčín a ZUŠ Varnsdorf, „Ritornello“ Michaela Pospíšila, „Wrata Wot Středověku“, Děda Mládek Illegal Band, Superhero Killers či Náhodou. Mezi podporovatele projektu patří kromě Tomáše Flégra, Mgr. Věra Chmelová Ph.D., Jarmila Paclová, Jana Horáková, Jarmila Šenová a ZUŠ Varnsdorf, ZUŠ Rumburk, Igor Heinz, Mgr. Martin Krsek, RNDr. Zdeněk Patzelt, Mgr. Klára Mágrová, Ing. Iveta Krupičková, Petr Joza, Mgr. Jan Němec, Natálie Bellisová, Michael Pospíšil, Luboš Ryšavý, Ing. Pavel Lampa a členové loutkového souboru Pomněnka, Darek a Markéta Švábovi, Jaroslav a Ivana Trégrovi, Alena Winterová, Rostislav Chromek, Karel Schäfer, Uniles, manželé Horákovi, Jaroslav Pšenička, Jaroslav Hocký, Miloslav Kucer, Barbora Hildebrandtová, MUDr. Jaroslav Dragon, MUDr. Petr Pecháček, Werner Bartel, Milan Vašíček, Radek Andonov, Martin Schulz, Jiří Hamáček a mnozí další. Připojila se římsko-katolická farnost, děkanství Rumburk a Město Rumburk - vzpomeňme na vystoupení Michaela Pospíšila v rámci Loretánské noci. Město Rumburk pak zachránilo sbírku částkou 30 000 Kč. Do projektu výrazně vstoupila Továrna v Doubici s Jaroslavem Navarou, kde se konal hlavní populární koncert skupiny Děda Mládek Illegal Band, sbírka dostala podtitul: „My ten klavichord prostě zachráníme“ a potěšivě narostla. Mediálním autorem projektu je Vybezek.eu - Marek Douša, Gabriela Doušová, Ivo Šafus, Ondřej Obergruber, Jakub Trmal aj. Na podporu restaurování nástroje uspořádal Jiří Chlum přednášku „Varhany a varhanáři Šluknovského výběžku“ a Radek Andonov se Svazem c. k. Vojenských vysloužilců zemí Koruny české přednášku „Vysloužilci, Velká válka a Šluknovsko“. S vděkem jsme přijímali pravidelnou účast skalních návštěvníků na dosavadních akcích.

Projekt obnovy rumburského klavichordu je ve stadiu předání nástroje do rukou restaurátorů (dne 29. 8. 2013 – 20. 12. 2015) známé dílny Jan Bečička – Stanislav Hüttl – Petr Šefl (Bystřec 72 – www.harpsichord.cz)[i]. Bohužel grant podaný 14. 11. 2013 do programu ISO – Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví, poskytovaného ministerstvem kultury v různých kategoriích (celkové předpokládané náklady přesáhnou s jistotou 200 000 Kč), nebyl udělen. K dispozici jsou tedy zatím pouze peníze získané od sponzorů projektu - 113 148 Kč. O grant se bude pochopitelně žádat znovu.

Nástroj utrpěl zejména nevhodným skladováním v době adaptace současné muzejní budovy ihned po druhé světové válce. Díky tehdejším nevhodným klimatickým podmínkám je poškozena konstrukce nástroje. Jak uvádí odborník je popraskaná rezonanční deska, zborcená, s uvolněnými žebry a rozklíženou kobylkou. Ostatní součásti nástroje a struny jsou z 90 % v zachovalém stavu, ač kovové části zkorodované, proto nástroj při fundovaném způsobu restaurování a konzervace může být přinejmenším „zachráněn“ před dalším poškozemím vlivem času. Problémem se v tuto chvíli jeví napadení nástroje dřevokazným hmyzem, což může komplikovat výrazně uvedení do hratelného stavu. Proto bude v budoucnu proveden 3D scan před natažením strun a po naladění a usazení strunného potahu, aby experimentální měření ev. odhalilo případnou deformaci korupusu tahem strunného potahu. Ale nepředbíhejme.

V České republice je obecně restaurování tohoto typu nástro zatím méně obvyklou záležitostí. Menší četnost výskytu nástroje vyplývá z celkového dochovaného počtu vůbec, ačkoliv se jich u nás zachovalo více - v poměru k evropskému měřítku. Součástí restaurování by měla být nejen odborná expertíza nástroje a podrobná dokumentace a nákres klavichordu, který bude k dispozici pro ev. výrobu kopie. Dokumentace s nákresem slouží pro možné zájemce o tento nástroj a bývá předmětem dalšího prodeje, čímž mohou být získány v budoucnu finance na pořádání koncertů s interprety evropského formátu.

Cítíme opravu nástroje jako splátku velkého dluhu našim předkům, protože poválečný vývoj spojený s odsunem původního obyvatelstva znamenal velký zásah pro region jako celek. Doufáme, že se díky funkčnímu klavichordu Rumburk dostane do evropského povědomí, což celé „zapomenuté“ Stradalově pozůstalosti bezesporu právem náleží. Je naším přáním, aby se klavichord stal funkční ozdobou sálu reflektujícího slavnou hudební minulost Šluknovska a byl i nadále tmelícím prvkem při setkávání lidí místních i přespolních.

Ester Sadivová

Poznámky:

1/ Rumburské muzeum bylo založeno z podnětu členů Humboldtova spolku 15.5.1902 jako muzeum městské. Původně sídlilo v budově odborné textilní školy (dnešní zdravotnické). Tehdejší expozice postihovala především vývoj plátenické výroby. O sbírky pečovali pod odborným Peukerovým vedením zejména dobrovolníci z řad učitelů. V roce 1920 převzal vedoucí úlohu profesor Lerchl, kterého nahradil následně doktor Görlach. Mezi lety 1936 a 1974 spravoval muzejní sbírku Rudolf Demel. V době okupace byly sbírky provizorně uloženy v rumburském zámku, kapucínském klášteře a Pfeiferově továrně. Až po 2. světové válce získalo muzeum prostory v bývalé Försterově továrně na zpracování tkanin, založené roku 1847, kde sídlí dodnes. Sbírky byly tehdy významně obohaceny díky povolení konfiskačního oddělení, jež umožnilo odborným pracovníkům vstup do vysídlených objektů. Muzeum převzalo sbírku krásnolipského muzea a sbírku soukromého sběratele Frieseho z Jiřetína pod Jedlovou. Veřejnosti byla nová expozice zpřístupněna 4.7.1949. Na počátku 50. let byly přiděleny knihovny ze zrušených klášterů - z rumburského kapucínského, redemptoristů z Filipova a oblátů z Varnsdorfu. V roce 1951 došlo ke zřízení archivu, jenž byl zrušen společně se zánikem okresu v roce 1960. Mezi lety 1974 a 1985 vedl odborně muzeum PhDr. Vojtěch Čelko. Po jeho odchodu Mgr. Irena Borovcová, Zdeněk Jemelka a od roku 1994 do roku 2006 Barbora Hildebrandtová. Od roku 2008 je vedoucí pobočky v děčínském muzeu Mgr. Václava Bubnová.

V roce 1998 prošlo 2. patro budovy náročnou rekonstrukcí. Od září 2008 do května 2009 proběhla celková rekonstrukce budovy - zateplovací práce, výměna střešní krytiny, výměna oken. V dubnu roku 2011 byla ukončena druhá etapa spojená s vnitřními opravami - nové elektroinstalace, výmalba apod. Přístupné jsou aktuální výstavy a dlouhodobá výstava věnovaná Rumburské vzpouře.

2/ Klavichord, strunný nástroj, jehož ocelové struny jsou rozechvívány kovovými (měděnými) tangentami. Podskupina Chordofony. Lokalita: Vídeň. Určil: Puklický, Muzeum čD skaneské hudby Praha. Rozsah: 4 a půl oktávy - velké C až F 3. Typ: volný. Osazení (ostrunění): dvouchórové. Tangenty: z měděného plíšku, ladící kolíčky ploché. Klaviatura: černobílá (obrácená) z ořechu. Datace: 1. polovina 18. stol. Na čtyřech vysokých zahnutých nohách. Šedozelená světlá barva, vrchní deska sklopná. Rozměry: 148 x 46,5 x 80 cm.

3/ Stradal se narodil 17. 5. 1860 v Teplicích jako šesté nejmladší dítě advokáta Franze Josefa Stradala a synovec bývalého teplického starosty Dr. Heinricha Stradala. Vyrůstal ve velmi kultivovaném prostředí. Otec byl zaníceným hudebníkem, vynikajícím hráčem na harmonium a přijímal ve svém salonu umělce, kteří v Teplicích koncertovali. Když bylo Stradalovi devět let, zemřela mu matka a tehdy se přestěhoval ke strýci do Litoměřic. Tam započal studium gymnázia, ve kterém pokračoval ve Vídni, kam se dostal ve svých 18 letech. Ve Vídni následně zahájil studium práv, při kterých se zároveň vzdělával na hudební konzervatoři. Studoval u profesorů Antona Doora, Theodora Leschetického a Antona Brucknera. Dne 20. září 1884 představil svou hru 73letému Franzi Lisztovi a byl přijat mezi posledních šest žáků, a tak se dostal do Výmaru. Od návštěvy Dantovské symfonie, která byla 12. 4. 1881 přednesena za účasti samotného Liszta, se toužil Stradal propracovat do skladatelovy blízkosti. Zpracovat Lisztovo dílo se stalo jeho celoživotním posláním. První veřejné vystoupení s ostatními žáky Ference Liszta se uskutečnilo 2. března 1885. Společně s Augustem Göllerichem a Linou Schmalhausenovou dělal Stradal Mistrovi společníka, opisovače a interpreta skladeb. Následně Liszta doprovázel na cestě po Evropě, dostal se do Budapešti i do Říma. Stradal uvedl premiérově v roce 1885 v Budapešti Lisztovu 19. rapsodii z rukopisu a s Mistrem vystoupil naposledy před veřejností. Liszt věnoval Stradalovi své nokturno En reve – V snách („August Stradal dankend für deine vorzüglichen Interpertationen F. Liszt“ a fotografie s věnováním „Dem vortresslichen Kunstgenossen freundschaftlich F. Liszt“). Navíc od Liszta získal přepychový exemplář 19. rhapsodie. Dne 31. 7. 1886 však Liszt zemřel v Bayreutu a Stradal nastoupil vlastní dráhu.

Po Lisztově smrti uspořádal Stradal k uctění památky svého učitele tři koncerty ve Vídni (listopad 1886 – leden 1887). Tím začala éra koncertních turné, kdy Stradal odehrál více než 50 koncertů po celé Evropě. V letech 1893–95 působil jako učitel na Horakschově klavírní škole. Po dalších dvanácti letech strávených na koncertním turné (od roku 1895, kdy vystupoval jako svobodný umělec) se ze zdravotních důvodů obrátil více ke komponování. Uvádí se, že vytvořil na 250 klavírních transkripcí, na kterých pracoval až do konce svého života. Po přestěhování Stradalových do Krásné Lípy se věnoval rovněž činnosti pedagogické. Stradal byl čestným členem hudební akademie v Praze a členem Bach Society v Edinburku ve Skotsku. Po celém světě bylo hráno jeho přepracování varhanního preludia a fugy Friedmanna Bacha.

Jedinečný rozbor Lisztova díla, který je v muzeu uložen v rukopise, se dočkal vydání pouze z malé části. První díl Stradalovy studie byl vydán jako „Franz Liszts Werke“ roku 1904 v Lipsku (z připravovaného cyklu Franz Liszt als Künstler und Mensch). Roku 1929 byla vytištěna v Bernu kniha „Vzpomínky na Franze Liszta“. Roku 1928 byl Stradal vyznamenán „Státní cenou Československé republiky“. Stradal udržoval korespondenční styk s hudební spisovatelkou Linou Ramannovou, která sama připravovala knihu o Ferenci Lisztovi.

Jelikož se po rozpadu monarchie Stradal přestěhoval se svou chotí Hildegard (roz. Zweigelt) do Krásné Lípy a přivezl si s sebou z Vídně 3 železniční vagony obsahující jak vybavení bytu, tak vzácné hudební nástroje, ve sbírce muzea jsou dnes uloženy: plakátky, dopisy, recenze, vzácné fotografie, rukopisy děl i tištěný notový materiál, rozbor Lisztova díla, obrazy a to nejcennější – mobiliář z bytu Stradalových, včetně hudebních nástrojů. (Jako kuriozita posmrtná maska Franze Liszta a pramen jeho vlasů.) V roce 1981 byly exponáty vystaveny v rámci Chopinova festivalu v Mariánských Lázních a následně v listopadu a prosinci byla výstava přesunuta do Prahy. V pozůstalosti se nachází rukopis dopisu od Listzta a fotografie s věnováním.

4/ Ve stručnosti můžeme připomenout, že pět let strávil v dětství v Chřibské Ch. W. Gluck, rodákem z Chřibské je S. Schier, stejně jako slavná rodina Pohlů se svou Glasharmonikou (skleněnou harmonikou). V Krásné Lípě je připomínán T. Palme či F. F. Bendl. Šluknov prezentuje tvorba Adjuvantů, G. Gennaua, P. F. Millera či F. Rösslera. Rumburk proslavil J. Ch. Kridel. Ve varnsdorfském chrámu byla premiérově uvedena dne 29. 6. 1830 Beethovenova Missa solemnis D dur, op. 123.



[i] Předpokládaný postup a rozsah prací navržený restaurátorskou dílnou, výtah z návrhu restaurátorských prací:

1. fotodokumentace

2. fixace uvolněných částí před převozem

3. převoz nástroje do atelieru

4. průzkum předmětu, konzultace s restaurátory a odborníky daných oborů,

event. upřesnění restaurátorského záměru, rentgen nástroje

5. odebrání vzorku povrchové úpravy - rozbor složení (metodou infračervené

mikro spektroskopie - laboratoř VŠCHT )

6. konzultace s majitelem a investorem

7. základní čiště

8. demontáž kování, čištění a konzervace

9. sejmutí strunného potahu, čištění a konzervace, popsání a zavaření do folie

10. vyjmutí ladících kolíků, čištění a konzervace (spolupráce s konzervátorem kovů)

11. citlivé čištění rezonanční desky (konzultace s chemikem)

12. odklížení poškozené rezonanční desky z nástroje

13. sejmutí odklížené kobylky, dle potřeby odklížení žeber a rozložení desky na

jednotlivá prkénka

14. uložení jednotlivých částí rezonanční desky k pozvolnému vyschnutí

(stažení částí do požadovaného tvaru)

15. impregnace korpusu a dna konzervační insekticidní a fungicidní látkou, dle

potřeby petrifikace nástroje

16. dle potřeby odstranění nevhodných nepůvodních zásahů, doplnění chybějících

částí a opravení poškozených míst

17. ozáření (gama-záření ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy)

18. upřesnění celkového restaurátorského záměru

Předpokládané náklady jsou 72 tisíc s DPH pro tuto první fázi restaurování

klavklav

Oficiální stránky města Rumburk | Městský úřad Rumburk | tř. 9. května 1366/48 | 408 01 | Rumburk | tel: +420 412 356 211
Valid HTML 4.01 Transitional Seo servis
powered by Josef Herák | 2010